SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS

Práce souboru se soustřeďuje jednak na semiologickou interpretaci gregoriánského chorálu podle nejstarších neumatických pramenů z 10.–11. století, jednak na uvádění gregoriánských zpěvů vlastní české chorální tradice včetně rané polyfonie. Díky intenzivnímu studiu středověkých pramenů zaznívá v programech i řada unikátních, nově objevených skladeb ze 13.–15. století.

Slovo k programu.

S dobou adventní je dnes spojováno mnoho vnějších projevů, které do značné míry zakrývají původní podstatu adventního období. Advent v pojetí prvních křesťanů však měl několik významových vrstev. Na jedné straně byla tématem adventu příprava na Narození Páně o Vánocích, a tedy nastavení mysli na to, že Bůh je člověku nablízku. Pro ducha adventu však bylo podstatné, že se pozornost obracela nejen k prvnímu příchodu Krista v lidském těle, ale očekávalo se i jeho definitivní vítězství na konci věků. To je myšlenka, která je přítomna již v adventních kázáních řady církevních otců. Sv. Maxim z Turína (4. století) říká: „Již nehledáme Krista plačícího v jeslích, ale klaníme se mu jako králi nebes.”

V dnešním koncertě jsme se zaměřili na tři vnitřní postoje, které jsou pro spiritualitu adventu typické: radost z blízkosti Boží, odstraňování překážek z vlastního nitra a konečně vnitřní pokleknutí před Bohem, jenž je zpřítomněn v podobě narozeného dítěte.

Těmto třem postojům odpovídají i tři části koncertu. V úvodu se zaměříme na adventní radost, kterou hlásá apoštol Pavel: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě předkládejte své žádosti Bohu.” Přesně tato slova jsou zhudebněna ve vstupním zpěvu třetí neděle adventní – Gaudete, který zahajuje první blok koncertu. Jak napovídá hudební realizace tohoto textu, jde o radost spíše tichou, vnitřní, radostné ztišení plné očekávání. Podobnou poezii zachycují i další zpěvy – Antifona Montes et colles či hymnus Conditor alme, jehož průzračnou melodii přetvořil do tříhlasé sazby nizozemský skladatel Guillaume Dufay. Mezi starozákonními proroky je za hlavního zvěstovatele adventního poselství považován zejména Izaiáš. Čtení z jeho proroctví jsou typickým prvkem v celé adventní liturgii. Úryvek tohoto čtení se objeví i v dnešním koncertě: „Hospodin mě poslal zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění a svobodu uvězněným.” Jako odpověď na prosté čtení naváže bohatě zdobená melodie responsoria Civitas Jerusalem. Slavnostním závěrem první části je zpěv Gloria in excelsis – „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v nichž má Bůh zalíbení”. Tato slova se zpívají v mešní liturgii každý týden, jsou však obzvláště spojená s adventní a vánoční tematikou: právě takto podle evangelistů andělé velebili Boží narození v Betlémě. V dnešním koncertě zazní chvalozpěv Gloria ve zhudebnění patrně největšího skladatele 14. století Guillauma de Machaut.

Druhou část programu zahajuje adventní antifona Vox Clamantis, jež cituje naléhavou výzvu Jana Křtitele: „Hlas volajícího na poušti: připravte cestu Páně.” Tato část koncertu má jako téma „vážný advent”, který připomíná poslední věci člověka a přípravu na druhý příchod Krista na konci věků. Ve zpěvech se objevují meditace nad pomíjivostí lidské existence. Lejch Audi tellus se řečnicky ptá: „Kde je Caesar, kde Alexandr, král veliký?” A odpovídá: „Zákony smrtelníků pominou během jediného dne.” Jako důsledek tohoto nazření se objevují prosby o pomoc, které jsou vyjádřeny v litaniích Prosternimus preces či v žalmu Miserere. V této části se také poprvé objeví tematika Panny Marie jako hlavní přímluvkyně; mariánský prvek v adventě připomene jedna z nejkrásnějších mariánských písní českého středověku Pulcerrima rosa, zpívaná střídavě v jednohlase a ve vícehlasém zpracování z 15. století.

Niterné ztišení by však nebylo smysluplné bez perspektivy, že adventní naděje dojde naplnění. Tato třetí část koncertu předjímá pomyslné pokleknutí u betlémských jeslí, společně s mudrci z východu. Uslyšíme zpěvy, které se vztahují k putování tří králů za betlémskou hvězdou. Právě ve dnech kolem Narození Páně - zřejmě jako protiváha vážné adventní přípravy – byly v liturgii přijímány i prvky humorné, přinášející výrazné odlehčení. Ve středověkém repertoáru se např. objevuje antická postava oslíka Tytira, který absurdně zaujme roli duchovního pastýře (Gregis pastor Tityrus).

Závěr koncertu patří – podobně, jak tomu bývá i v liturgii – mariánské tematice. Zazní slavný hymnus Ave Maris Stella – Buď zdráva, hvězdo mořská; v dnešním provedení se jednotlivé sloky chorální melodie střídají s její vícehlasou verzí od nizozemského skladatele 15. století Jacoba Obrechta.

Radujte se, Pán je blízko

Procesí: Prope est iam Dominus

I. Gaudete – Radujte se

Introitus Gaudete in Domino
Hymnus Conditor alme (gregoriánský chorál / Guillaume Dufay)
Antiphona Montes et colles
Conductus Da laudis homo
Lectio de Libri Isaiae Prophete
Responsorium Civitas Ierusalem
Gloria in excelsis (Guillaume de Machaut)

II. Parate vias – Připravte cesty

Antiphona Vox clamantis in deserto
Offetorium De profundis
Letania Prosternimus preces
Lai Audi tellus
Psalmus Miserere mei Deus
Conductus Deus in adiutorium
Cantio Pulcherrima rosa
Responsorium Descendit de celis

III. Adoremus – Klanějme se

Puer natus in Beethlehem (Michael Praetorius)
Alleluia Vidimus stellam
Gregis pastor Tytirus
Motetus Tria sunt munera
Communio Vidimus stellam
Ave maris stella (Jacob Obrecht

Schola Gregoriana Pragensis:

Hasan El-Dunia, Ondřej Maňour, Stanislav Předota

Michal Medek, Marek Šulc, Tomáš Lajtkep, Ondřej Holub

umělecký vedoucí — David Eben