MARNOST SLOV - SÍLA OBRAZU

Mgr. Jindřiška Růžičková - malíř, grafik, pedagog

Narozena 18. 4. 1948 v Orlové – Lutyni. Vystudovala jazyk český a výtvarnou výchovu na PF v Ostravě, dějiny umění u doc. PhDr. Petra Holého, Dr., malbu, kresbu a grafiku u akademických malířů Bajgara, Ruska, Kučery a Varmuži. Již během studia vystavovala se svým profesorem Jindřichem Bajgarem, její práce zvítězila v celonárodní soutěži vysokých škol.

Po absolutoriu se soustavně věnuje výtvarné tvorbě, pedagogické činnosti a rodině; vychovala pět dětí. Do r. 2012 působila na Gymnáziu a SOŠ v Orlové. V r. 2007 – získala ocenění Výrazná pedagogická osobnost. Její studenti byli úspěšní na celostátních i mezinárodních soutěžích. Každoročně realizuje samostatné výstavy, letos vystavovala v Praze na Portheimce v Dienzehoferově paláci. Podílela se na skupinových výstavách, plenérech a malířských sympoziích v ČR, Polsku a Slovensku.

Citace ze Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců,

PhDr. Ondřej Vorel, ArtD. – z úvodního slova z vernisáže:

Její kresby a grafiky nesou znaky poetického malířství. Řeší problém vytvoření simultánního obrazu, v němž spojuje prvky figurativní i nefigurativní, iluzivní i znakové v jednotě prostoupené poezií poetického malířství a humanismu. Druhým důležitým znakem jejích prací je symbol, pomocí něhož autorka předkládá svět svých představ a vizí. Obrací-li se k vnějšímu světu, chápe jej jako zahradu symbolů, z nichž každý má hlubší význam. Zvláště poslední práce jsou obohaceny o nový rozměr tajemství, svět přestává být vysvětlitelný racionálně, stává se uchopitelným intuicí, imaginací a citem. Práce tvoří v kontinuitě cykly, které jsou odrazem existenciálního pocitu člověka postmoderní doby – např. Mezi vznikem a zánikem, Hledání řádu v chaosu atd. 

Na začátku své tvorby se autorka více inspirovala krajinou, dopracovala se však postupně k monumentalizaci a stylizaci, vznikají strukturálně bohaté dramatické malby, vyjadřující spíše chlapský přístup. Pro její malířskou tvorbu je typický expresivní rukopis vášnivého tvůrce. Hlavním nositelem výrazu je formální jednota děl, podtržena zcela individuálním přístupem, kde zdrojem inspirace je podvědomí autorky. Tím kontinuálně navazuje na celou generaci české surrealistické tvorby 20. století, reprezentované osobnostmi, jako je Štýrský, Toyen, Šíma, Muzika, Mikuláš Medek či v současnosti Jan Švangmajer. Směřuje k tzv. absolutnímu surrealismu, s charakterem nefigurativního malířství.
Jestliže se pokusím objasnit kořeny a směr vývoje mé tvorby, docházím k  diferenciaci tří záchytných bodů:

1. Jde o expresivní a silně emocionální reakce na vše negativní, co mě osobně, ale také celou společnost, potkává. Snažím se vizuálními prostředky vyřešit hledání identity člověka, jeho existenciální problémy. Figurální i nefigurální obrazy jsou pro mě formou katarze od všeho negativního.

2. Člověk 21. století ztrácí základní životní jistoty. Hledám z temného a nejistého světa východisko – symbolicky vyjádřeno: světlo. Často tedy řeším úlohu světla v temném a imaginativním prostoru, oslovuje mě napětí, které tak vzniká. Mou inspirací jsou také přírodní tvary – kameny, stromy, dřevo – abstrahované symboly úzkého propojení člověka s přírodou, jednou z posledních jistot našeho bytí.

3. Doba, ve které žijeme, stále více akceleruje a přináší stále více chaosu. Vzniká otázka, zda naše civilizace chaos jen přináší, nebo se ho snaží překonávat. Tento problém plný protikladů je pro mě silně inspirativní. Mnoho mých prací vzniklo jako hledání řádu v chaosu, těší mě a současně obohacuje dávat chaosu náhodných linií a skvrn řád, najít nové možnosti sdělení. Chaos funguje nevyzpytatelně, povzbuzuje mou imaginaci, náhle se odkrývají netušené možnosti a propojení významů, dosud latentních. Vzniklé práce směřují k expresivní nebo geometrické abstrakci.

Shrnutí: kresba, malba, grafika, tedy malířská tvorba, znamenají pro mě opěrný bod, který je důležitou součástí mého života.