Poezie tesaná v kameni

7. 4. ➔ ↓ 30. 6.

08:00

Galerie Na Radnici

• 
• 
• 
• 
• 

Pondělí 7. dubna až pondělí 30. června 2025 - 8:00 - Galerie Na Radnici

Poezie tesaná v kameni

Fotografická výstava mapující život a tvorbu česko-amerického umělce, sochaře, malíře a řezbáře prof. Albína Poláška, rodáka z Frenštátu pod Radhoštěm. Autora sousoší Cyrila a Metoděje na Radhošti i nedaleké sochy pohanského boha Radegasta.

Výstava fotografií, kterou nyní představuje veřejnosti Téčko, kulturní agentura města, je spjata s připomínkou 60 let od úmrtí významného česko-amerického umělce, sochaře, malíře a řezbáře prof. Albína Poláška. Tento frenštátský rodák narozený 14. 2. 1879 proslavil svoje rodiště po celém světě pílí, houževnatostí, pevnou vůlí, odříkáním a svým tvůrčím a uměleckým neklidem v duši. Již od dětství až do pozdního věku tvořil sochy, které ho proslavily nejen v Americe, kde prožil většinu svého tvůrčího života, ale zanechal svoji uměleckou stopu také ve své rodné vlasti.
Pocházel z 8 dětí (7 chlapců a 1 děvče) a rodinné poměry a neklidná povaha nejmladšího Albína, určila jeho životní cestu. Chtěl něco tvořit, sám, bez ohledu na konvence, tvořit to, co vnitřně cítí a co mu přináší uspokojení. Již v období dospívání maloval neúnavně betlémy tak, jak bylo ve Frenštátě zvykem, na papír a lepenku. Dřevěný vyřezávaný betlém si zhotovil v patnácti letech a postupně jej doplňoval novými figurkami. Když se po velkých peripetiích vyučil ve Vídni u mistra Mayera řezbářem, nespokojil se s prací v truhlářských dílnách a při nejbližší příležitosti se spolu s bratrem Robertem rozjel na podzim 1901 ve svých 22 letech do Ameriky.
Těžké začátky v cizím prostředí překonával opět svojí obrovskou pílí a také s pomocí bratrů Emila a Roberta, správců farností ve Veselí v Minnesotě a Montgomery v Alabamě. Několik měsíců trvalo, než Albín přivykl novému prostředí. Ale jako zručný řezbář se brzy uplatnil nejen při opravách sakrálních památek. Po čase byl přijat do továrny v La Crosse ve Wisconsinu, kde dostal velmi náročné zakázky soch pro nový kostel sv. Michala v Chicagu, které ho nutily k osobnímu zdokonalování. Také dále posiloval svoji fyzickou kondici. Byl z dětství zvyklý cvičit a těžce pracovat i přes svůj tělesný handicap, a tak veškerý volný čas věnoval sportu v místním Sokole. Stále však snil o studiu na umělecké škole.
Tyto sny oddálila smrt bratra Roberta, se kterým oslavil poslední Vánoce v roce 1902 u svého betléma. Ten si Albín přivezl z Frenštátu do Ameriky na faru do Veselí. Osudová linka přivedla Albína konečně další rok do Philadephie, kde se plní jeho touha po akademickém vzdělání na sochařské akademii u profesora Ch. Graflyho.
Následující dekáda Poláškova života přináší mnoho úspěšně zvládnutých úkolů a opakovaný zisk významných uměleckých cen, které mu umožňují finanční zajištění pro několik po sobě následujících studijních pobytů v Evropě. Poznává Londýn, Paříž, Drážďany, ale především italská města Řím, Neapol, Florencii plná umění a světově známých sochařských děl. Také Řecko s antickými památkami bylo pro Albína velkou inspirací. Odtud pravidelně, vždy na závěr pobytu v Evropě, navštěvuje svůj rodný Frenštát. Naposled se shledá v r. 1905 s maminkou, ale zůstávají zde stále jeho další bratři a sestra. Sochařská díla, která vytvořil v tomto období, jako Eternal Moment a Man Carving His Own Destiny, mu umožnila získat další prestižní ceny a v roce 1910 pak nejvyšší uměleckou cenu USA „Prix de Rome“ obnášející stipendium pro další studium v Evropě. Byla to důležitá životní etapa jeho uměleckého zrání a formování osobnosti umělce i člověka.
Po návratu z evropských studií, se dotváří Albínův postoj k budoucí tvorbě. Působí v New Yorku ve vlastním atelieru. Cítí se svobodný, chce tvořit sám, podle svých vlastních představ, nesvázán modernismem, který si v Americe razí právě svoji cestu. Rok 1916 se stává dalším milníkem Poláškova života. Přijímá místo profesora na umělecké akademii v Chicagu a jeho působení přivede do ateliéru mnoho nadaných mladých umělců, mezi nimi také Ruth Sherwoodovou, později jeho první manželku. Velká válka přerušuje však styk s domovem, ale vzpomínky na rodný Frenštát a bájné pověsti spojené s blízkým Radhoštěm v něm vytváří představu pohanských Bohů, kteří vládnou jeho rodnému kraji. Vzniká model sochy Radegasta a v mysli sochaře jsou již i další – Svantovít, Perun, Triglav, Lada, Vesna a Živena, pro které měla být vytvořena „Louka Bohů“ nedaleko města pod Radhoštěm.
V období mezi dvěma válkami, které lze považovat za nejplodnější, vytváří monumentální díla, která realizuje v ateliérech v Praze. Sochu presidenta USA Woodrowa Wilsona pro Prahu v roce 1928, která byla zničená nacisty a obnovená až v roce 2011. Dále sousoší slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje spolu s Radegastem pro Frenštát v roce 1931, jsou obrovským vděkem již světoznámého sochaře své rodné vlasti. Oslavy spojené s odhalením těchto děl ukázaly autorovi, že na něho nebylo zapomenuto. Vyjádřil to ve svých projevech na Slovanské pouti 5. 7. 1931 na Radhošti historik Alois Zbavitel a též ovace tisíců poutníků. Také další dar městu Frenštát, socha nazvaná Pravěký zápas (někdy též Boj se zlem), odhalená v roce 1938 symbolizovala přicházející válečné nebezpečí, které přerušilo znovu kontakt s domovem.
Vzpomínkou na oběti obou světových válek měla být plastika vytvořená v roce 1947 a nazvaná Utrpení, znázorňující Krista pod trnovou korunou. Bohužel, změnou politických poměrů v roce 1948 k realizaci na frenštátských Horečkách nedošlo. Po tomto roce se již Albín Polášek do Frenštátu nevrátil.
V roce 1949 si vybudoval na Floridě ve Winter Parku svůj nový domov. Zde v krásné přírodě hodlal i přes pokročilý věk tvořit dál. Osud však znovu zasáhl a ne jednou. Postižen mrtvicí ochrnul na levou polovinu těla a zůstal upoután na vozík. Anděl strážný, který mu pomohl v těchto těžkých chvílích paní Ruth Sherwoodová, se kterou se právě po letech přátelství oženil, za necelé dva roky umírá.  Albín ztrácí nejen osudovou ženu, která byla jeho žačkou a sdílela s ním mnoho úspěchů i životních překážek, ale především oporu ve stáří.
Období mezi léty 1952 a 1965, kdy pomalu končí životní příběh tohoto světoznámého umělce, naplnil Albín prací na mnoha dalších uměleckých dílech a to nejen sochách. Věnuje se malbě a opět se vrací k betlémskému příběhu na monumentálním obrazu Boží narození. Nelehkou pozemskou pouť mu pomáhá zdolávat paní Emilly Kubat,  která po ovdovění spojila v roce 1961 svůj život s Poláškovým. Albín Polášek zemřel 19. 5. 1965. Jeho celoživotním mottem bylo: Mějme víru v sebe a odvahu a Bůh nám pomůže k cíli.
Poděkování za spolupráci a zapůjčení fotografií patří Albin Polasek Muzeum and Sculpture Gardens se sídlem ve Winter Parku na Floridě, které spravuje Poláškovu nadaci, založenou ještě za jeho života v roce 1961, Muzeu Novojičínska a jeho frenštátské pobočce a Muzeu regionu Valašsko ve Vsetíně.

Ing. Ivan Hejtmánek.
Rožnov pod Radhoštěm, březen 2025

Výstava začíná 7. 4. a potrvá do 30. 6. 2025. Je otevřena pondělí, středa 8-17 hodin, úterý, čtvrtek a pátek 8-14 hodin.